Turistické středisko Svišti - 3.letní tábor Svišťů 2003
3.letní tábor Svišťů 2003
( 13.-27.7.2003 )


Hurá, začaly prázdniny !!! Tedy alespoň děti jistě zajásaly, protože na ně čekaly dva měsíce plné dobrodružství a zážitků.
   I my chtěli obohatit jejich program a tak jsme se 13.7.2003 sešli v hale těšínského nádraží, abychom se vydali na třetí tábor pořádaný oddílem Svišťů. Rozdali jsme poslední pusinky, zamávali rodičům a svým nejbližším z rozjíždějícího vlaku, vyhledali svá místečka a začali se seznamovat s novými kamarády a kamarádkami. To byla změna hlavně pro kluky, kteří byli zvyklí trávit tábor pouze v mužské společnosti. Nicméně vláček nás bezpečně dovezl až do Pardubic, kde jsme přestoupili na autobus, jež nás zavezl do městečka Seč a odtud jsme po vlastních nožkách došli do Kamenné obce, kde se nacházelo naše nové tábořiště. Tam už nás uvítal zdravotník Radim s oddílovým vedoucím Lukášem, kteří nám v pořádku dovezli naše zavazadla.
   Po vstupní zdravotní prohlídce a bezpečnostním proškolení proběhlo ubytování do pokojů. U holek to bylo velice jednoduché, protože obsadily největší pokoj a spaly tedy pohromadě ve složení Klára, Karin, Karolína, Basia, Zbuj a Žaba. U kluků to bylo trošku složitější, ale po menších přesunech a výměnou spolubydlících to dopadlo následovně: na jednom pokoji spal Péťa, Orel, Pinďa a Kobra, na druhém Tučňák, Sova, Míša a Vašek, na třetím potom Kubík, Štěpán, Gepard a Pavlík. První noc se u některých samozřejmě neobešla bez slziček, ale zato proběhla velice klidně, jelikož jsme byli všichni unaveni celodenním cestováním v parném letním dni.
   No a začal pravý tábornický život. Zajištění dřeva pro kuchyň, první nástup, rozdělení se do oddílů, seznámení se s režimem dne, povinnostmi služeb, programem a ostatními informacemi. Takže prvním úkolem táborníků bylo vymyslet název oddílu. A jak to dopadlo? Chlapecký oddíl hlavního vedoucího Aleše se jmenoval Šamani, oddíl Lukáše byli Ťamaňi a můj jediný dívčí oddíl si zvolil název Piraně. Večer u táboráku jsme si přečetli úvod k naší celotáborové hře nazvané Po stopách Alvaréze, která se skládala z mnoha úseků a nás čekalo jejich zdolávání. Začali jsme hned následující den výpravou po lesní trase vyznačené barevnými fáborky z krepového papíru a naším úkolem bylo najít zapečetěnou obálku se zašifrovanou zprávou jak postupovati dále. Zpět v táboře jsme byli velice rychle jelikož nám Basia, Žaba a Zbuj šlápli do vosího hnízda, schytly pár žihadel a se záplavou slziček upalovaly s pomocí rychlých noh Lukáše a Radima do bezpečí tábora. Po této zkušenosti jsme les již vynechávali a vystačili si s prostorem našeho tábořiště. Plnění dalších úseků probíhalo i během následujících dnů do konce tábora. Sice již nebylo až tak dramatické, ovšem ani snadné, hlavně pro ty, jež měli i o prázdninách používat to, co nosíme na krku. No každopádně celotáborovou hru vyhráli Piraně, druzí byli Ťamaňi a třetí Šamani.
Mimo toho jsme hráli i spoustu dalších her, při kterých jsme se často nasmáli, třeba lovení cibule z lavoru se zavázanýma očima, zvlášť když ty cibule tam nebyly a některým docela trvalo než na to přišli. Nebo závody v oblékání, ty vyhrál Péťa s asistentem Míšou, během pěti minut dokázali navršit na Péťovo tělo neuvěřitelných 33 kusů oblečení. Anebo když jste měli dopravit bonbón přivázaný na niti bez pomocí rukou do pusy, to jsme měli nádhernou ukázku techniky čeledi přežvýkavců. A taky byla legrace při prohlížení obrázků a karikatur z výtvarné půlhodinky nazvané "nakresli vedoucího". Bylo velice pěkné i vymýšlení vlajky, pevnosti a hlavně strategie obrany a střílení vlastnoručně vyrobenými míčky. Taky vymyšlení a zhotovení masky na večerní karneval naučila táborníky používat různých výrobních technik , to jsme potom měli i chuť sníst bonbónek - Kláru, leknout se strašáka do zelí - Basii, ježibaby - Zbuja, vzpomenout si na pohádku při pohledu na princeznu - Žabu, vypít pivo bezdomovci - Karin, pohladit pejska - Karolínu, zatančit si s prostitutkou - Michalkou a Tučňákem, zastřílet si s kovbojem - Štěpánem a zatančit si v reji dalších krásných masek.
   Spoustu času jsme strávili i piknikem na pláži, povídáním si, koupáním ve vodě přehrady Seč, ježděním na lodičce, házením si létajícími talíři, hraním karet i mobilních her a vyprávěním vtipů a "mučením" bezbranných vedoucích. Anebo s jakou radostí jste hráli jednodenní hru nazvanou " kdo projde branou tábora nesmí zůstat suchý" , to jsme měli jundu hlavně my, protože pohled na nachystanou armádu kýblů naplněných ledovou vodou a příchozí nic netušící návštěvníky vzápětí mokré od hlavy až k patě prostě nedovolil našim bránicím zůstat v poklidu.
   Ale jelikož jsme chtěli poznat i okolí, tak jsme se jeden den vypravili na pěší výšlap. Naše kroky nás zavedly tunelem přímo na přehradu, ze které jsme viděli zříceninu hradu Vildštejn a potom se vystoupali na zříceninu Oheb, odkud jsme se pokochali nesmírným klidem a pohledem na nádheru rozprostírající se před námi - obrovská vodní plocha, uprostřed ostrůvek, plno zeleně, azurového nebe a svěžího povětří. Prostě pohádka. Naše putování pokračovalo do civilizace města Seč, kde jsme navštívili informační centrum a vykoupili sladkosti v tamním obchůdku a zdolali jsme i kolotoče, jež nám zpříjemnily cestu zpět do tábora.
   Druhým výletem bylo město Chrudim, ve kterém jsme stoupali po hradbách, až jsme se dostali na historické náměstí, kterému dominoval nádherný gotický kostel. Naším cílem ale bylo Muzeum loutek, kde byla jedinečná šance pozdravit Spejbla a Hurvínka, sáhnout si na čerty, princezny, krále, kostlivce, vodníky a spousty dalších postaviček. Samozřejmě jsme měli možnost "vykřičet se" v tamní herně plné kulis a loutek a toho jsme náležitě využili. Po doplnění tekutin a za doprovodu sluníčka nás autobus zavezl k zámku ve Slatiňanech, kde se nachází vědecká výstava o koních. Náš průvodce byl zajímavý člověk, který velmi zábavnou formou výkladu dokázal upoutat pozornost nás všech na celou hodinu a půl. Upozornil nás na "vitrínu ještě hnusnější než tu před tím", ukázal nám, který prst člověk používá při našlapávání a předvedl nám na sobě, jak přeučovali chodit koně po jeho narození. Pochválil nám naše oddílová trička, která nás bezpečně činila nepřehlédnutelnými.
   Třetím výletem se staly Pardubice - město perníku, o tom jsme se měli možnost přesvědčit při návštěvě vzorkové prodejny provoněné vůněmi koření a nádherných jedlých výtvorů. Po projití takzvanou "Zelenou bránou" na nás dýchla historie života tohoto města. Nádherné náměstí, kterému vévodila kašna obklopená spoustou laviček prostě lákalo ke svačince a odpočinku. " Najedli" jsme se i historií, kterou nám ještě obohatil výklad na městském zámku, ale i výstava sbírky pohlednic, zbraní, ze kterých jsme měli možnost si i zastřílet a jemnou krásou i výstava skla. Některým z nás se poštěstilo stát na skleněné podlaze nad tři metry hlubokými vykopávkami města nacházejícími se v místní knihovně. Měli jsme možnost po vyšlapání několika desítek schodů rozhlédnout se z věžičky s výhledem na město pohledem ptáků.
   Náš pobyt na táboře se chýlil ke konci a tak nás večer čekalo balení. Ale aby nám nebylo smutno, tak jsme strávili večer plný her a hlavně tance. Tuto poslední noc jsme strávili všichni pohromadě v jídelně, do které jsme si nanosili matrace a spacáky a usínali až nad ránem, protože jsme měli posunutou večerku. Ráno jsme dobalili poslední věci, uklidili tábor a vydali se na cestu domů, kde na nás čekali naši nejbližší. Bylo to moc krásně prožitých patnáct dnů a doufám, že příští prázdniny je prožijeme opět společně.

                                                                                                      Ája

Výšlap na Sečskou přehradu a hrady Vilštejn a Oheb

Jednoho krásného dne jsme si vyšli na menší výlet do okolí, tedy po obědě jsme si nachystali všechny potřebné věci na výpravu. Nejprve jsme šli po žluté přímo kolem Sečské přehrady a pak jsme přešli na zelenou, po přestávkách jsme se po hodince dostali přímo na hráz, byl z ní velice pěkný výhled do širokého okolí nad hrází se tyčila zřícenina hradu Vilštejn, bohužel nebyl přístupný, protože cesta k němu vedla přímo přes soukromý pozemek. Ale my jsme nezoufali a šli jsme na další zříceninu hradu a to jménem Oheb. Po příchodu k bývalému hradu jsme Oheb velice důkladně prozkoumali, bylo hodně co zkoumat, zřícenina hradu Oheb byla více zachovalá a větší než Vilštejn. Z hradeb byla velice pěkná vyhlídka na celou Sečskou přehradu, která měla na délku cca 5km. Uprostřed přehrady se tyčil vetší ostrov a kolem něho vlály plachetnice. Po shlédnutí Ohebu jsme zamířili do rekreačního městečka jménem Seč, tam pak jsme vzali informační centrum útokem. Chudák prodavačka nevěděla kam se dřív ohlédnout, ten chtěl pohledy, ti zase razítko, ale nakonec to přežila. Po nákupu suvenýrů jsme se ještě po cestě stavili na letní pouť. Tam pak jsme si dali rozchod a každý šel na atrakci, na kterou měl zrovna chuť, po půlhodince jsme kolotočářům poděkovali za jízdu a šli jsme do tábora.

                                                                                                      Ali

Výprava do města Chrudim a na zámek Slatiňany

Jednoho slunečného dne se konala jedna z dalších táborových výprav. Tentokrát to nebylo jen takové procházení po okolí, ale jeli jsme do města Chrudim, kde jsme navštívili loutkové muzeu a pak jsme jeli na státní zámek Slatiňany, ale vše po pořádku. V Seči jsme nastoupily na autobus, který nás dovezl až do města Chrudim, tam pak jsme navštívily největší loutkařské muzeum na světe v počtu loutek. Po zaplacení vstupného jsme se procházeli a obdivovaly loutky z celého světa za zmínku stojí loutky z Japonska (různé draky), z Ruska (nastěnka), či Nizozemští čerti. Na prohlídce jsme i schlédli nejznámější české loutky Spejbl a Hurvínek. Na konec prohlídky jsme zašli do loutkařské herny, kde jsme si mohli vyzkoušet, jak se vlastně hraje loutkařské divadlo. Po ukončení prohlídky jsme si ještě prohledli chrudimské náměstí, kde jsme schlédli gotický kostel a nádhernou fontánu z 19.století. Po hodinové přestávce jsme znovu nasedli na autobus a nabraly jsme směr zámek Slatiňany. Po příjezdu se nám naskytl velice pěkný pohled, ano byl to zámek Slatiňany, bílá sněhová omítka lemovaná černými proužky, velká zahrada v anglickém stylu no prostě pohádka. Po zaplacení vstupného nás průvodce vzal do první místnosti, kde byla velká vycpávka koně. Po přivítání jsme byli pochváleni za jednotná žlutá trička. V polovině prohlídky jsme vešli do salónku, kde nám houslový virtuóz zahrál dvě skladby z 18. a 19.století, bylo to úchvatné, nejvíce ta akustika. Na konec jsme ještě schlédli různé poháry či ceny, které ve 20.-30.letech minulého století vyhrál hrabě Kinský. Znovu jsme nasedli na autobus, který nás dovezl zpátky do městečka Seč, zde pak jsme se vrátili na naše tábořiště.

                                                                                                      Luky



Výprava do města Pardubice a okolí

Byla středa 23.7.2003 hned po snídani jsme si zabalili "malou polní" a vyrazili na autobusovou zastávka, která se nacházela přímo na náměstí v Seči, nastoupili do autobusu, který nás dovezl přímo do srdce města jménem Pardubice. Pak jsme namířili směr centrum, po cestě k centru jsme navštívili malebný obchůdek s pravým celosvětově známým Pardubickým perníkem, vešli jsme a nestačili se divit, různé chaloupky, věže, pohádkové postavičky či klasická pouťová srdce, to vše z perníku. Po menším nákupu jsme se vydali zase k centru. Konečně, už z dálky nás vítala tyčící se "Zelená brána", která blízce připomínala Prašnou bránu v Praze. Na náměstí, které vypadalo jako za dob Rakouska-Uherska jsme si dali přestávku na svačinu a pak po svačině jsme se vydali k nedalekému zámku. Na zámku jsme shlédli nástěnné malby, které byli největší a nejzachovalejší na světě, pak výstavy starých pohlednic, zbraní, křišťálu a skla. Po opuštění zámku jsme se vrátili zpátky na náměstí a vyšplhali se na již zmiňovanou Zelenou bránu, po vystoupaní více než 150 schodů se nám naskytl nádherný pohled na celé město Pardubice, viděli jsme i nedaleký hrad Kunětická Hora. Po schlédnutí jsme se vydali zpátky na autobusovou zastávku, po cestě jsme ještě navštívili Info-centrum neboli Ičko (chudák slečna, která tam byla nevěděla kam dřív skočit, když viděla 18 dětí, které chtějí pohlednice, suvenýry či turistická razítka) a pak znovu jsme nabrali směr na zastávku. Tam pak jsme nasedli na autobus, který nás dovezl zpátky na náš tábor.

                                                                                                      Ali



Sečská přehrada Zřícenina hradu Vilštejn Zřícenina hradu Oheb
Zřícenina hradu Ohed 2 Pohled na ostrov, který se nachází uprostřed Sečské přehrady Loutkařské muzeum - Chrudim
Státní zámek Slatiňany Zámek Slatiňany - Vstup do zámku Jeden z mnoha exponátů
Pohled z Pardubic Zámek Pardubice Účastníci tábora
Zelená brána - Pardubice Náměstí - Pardubice Náměstí - Pardubice
Náš tábor - Sečská základna Náš tábor - pohled z prava Táborové ohniště
Družina Ťamanů - Sova, Tučňák, Gepard, Kobra, Orel, Pavel Družina Piraň - Klára, Zbuj, Basai, Žaba, Karin a Karolína Družina Šamanů - Peťa, Míša, Piňďa, štěpán, Kubík a Vašek

Naše noční hlídka (Zbuj, Karin)